Jana Stárková, 27. 1. 1988, Vienna, Austria

Metadata

Location Vienna, Austria
Date 27. 1. 1988
Length 03:23

Watch and Listen

Full video (mp4, 3 min)
Preview video (mp4, 1 min)
Audio track (mp3, 3 min) Show player
×
0:00
0:00

TranscriptPlease note that this transcript is based on audio tracks and doesn't have to match exactly the video

Řekněte mi něco o pořadech Oty Šika v televizi v roce 1967.

Vzpomínám si, že to byl docela šok především pro mladší generaci, když každý týden ve středu nebo ve čtvrtek jednou týdně vysvětloval národu v televizi, co by se stalo, kdybychom všichni začali pracovat s novými silami a zaujetím a pokusili se zlepšit naši ekonomiku. A když nám přišel vysvětlit nikoliv suše vědecky, ale úplně normálně, o co jsme za posledních deset či patnáct let přišli a co bychom měli dělat, abychom se znova stali takovou zemí, jako jsme byli mezi válkami, a byli silným, vzkvétajícím národem.

Jak velký šok nebo překvapení to pro vás bylo, když vám říkali, jak ekonomika nefunguje?

Samozřejmě nám to nikdo předtím neřekl, protože ve škole jsme se učili, že jsme silná socialistická země, která následuje příklad velkého Sovětského svazu, a to nikdo nesměl zpochybňovat ani kritizovat. A byl to šok, zjistit, že jsme v meziválečné době byli velmi silná průmyslová a vysoce rozvinutá země. Byl to docela velký šok.

Řekněte mi něco o tom, jak lidé vnímali Alexandra Dubčeka.

Můj osobní zážitek z pražského jara 1968, a to jeden z nejsilnějších, je z 1. máje, což byl národní svátek, a jak si asi dokážete představit, většinou to bylo naučené cvičení, které jsme museli podstoupit. Ale nikdy nezapomenu na ten 1. máj roku 1968, kdy masy, celé davy lidí pochodovaly ulicemi a přišly na Václavské náměstí. A tam stál Dubček a nejdůležitější představitelé vlády, ale jedině jeho chtěli všichni vidět a dotknout se ho, a volali „Sašo, Sašo!“ Což je přezdívka pro Alexandra. A on se ani nemohl bránit těm květinám, které mu házeli. Každý byl nějak nadšený a byl to neuvěřitelný zážitek. Jen si vzpomínám, že když jsem se vracela a na ulici potkala přátele, byli jsme úplně ohromeni tím, jak mohou být věci úplně jiné, pokud lidé souhlasí s tím, co ti nahoře dělají.

Jana Stárková (1954)

Jana Stárková

historička, překladatelka, publicistka

Vystudovala dějiny a slavistiku na Vídeňské univerzitě (Dr. phil.). Působila jako spolupracovnice české sekce Rozhlasu Peking (1979–⁠1981), spoluzaložila Mezinárodní helsinskou federaci pro lidská práva ve Vídni (1982–⁠1990), vedoucí Austrian Science and Research Liaison Office v České republice (1991–⁠2004). Dlouholetá výuka soudobých dějin na Vídeňské univerzitě, na Masarykově univerzitě v Brně a na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 2010 působí ve Vídeňském Wiesenthalově institutu pro výzkum holocaustu (VWI). Autorkou studií o československém exilu v Rakousku, spoluvydavatelkou sborníků k československo-rakouským dějinám a výzkumu holocaustu.