Jiří Gruša, 31. 1. 1988, Scheinfeld, Germany

TranscriptPlease note that this transcript is based on audio tracks and doesn't have to match exactly the video

Jak důležitá je existence paralelní kultury, intelektuálního a uměleckého undergroundu pro českou kulturu a český lid?

Existence této kultury je velmi významná. Je to něco jako záchranná vesta v letadle. Někam letíme, očekáváme úspěšné přistání, ale budoucnost jakoby pro nás všechny byla určitým nebezpečím, a za takové situace musíte mít nějaké takovéto prostředky. A přesně tu roli hraje existence paralelní kultury v Československu.

Dobře, a považuje mnoho lidí v Československu kulturu za něco, co má pro ně význam v každodenním životě? Čtou samizdat a tak podobně?

Ano. Tato kultura však nevyjadřuje názor většiny v Československu. Je to malá skupina, ale důležitá. Lidé píšou, čtou, debatují, jsou v opozici vůči režimu.

Kdy a proč jste se Vy sám rozhodl psát pro samizdat?

Já jsem se tak nerozhodl. Zkoušel jsem psát své vlastní texty. Nebylo to vůbec politické rozhodnutí. Nějaké texty jsem napsal, zkoušel jsem je vydat, nebylo to možné. Tak jsem udělal pár kopií, poslal jsem je přátelům, a najednou přišla policie a zatkla mě. Z mého pohledu to nebyl žádný politický příběh, ale v textech, které jsem napsal, se používá jiný jazyk, používá se jazyk běžných Čechů, zatímco oficiální jazyk je – jak bychom to nazvali – orwellovský, takže ideologický, a pokud se snažíte používat skutečný jazyk, můžete se brzo dostat do problému.

Mohl byste uvést nějaký příklad cenzury, tedy toho, jaké věci se cenzurují?

Cenzura se projevuje, už když něco vydáte – ale to není ten správný výraz: už když něco rozmnožíte, jako jsem to udělal já. Ale cenzura v Československu nebo ve východoevropských zemích je jiná, to není cenzura v tom tradičním slova smyslu, protože stará nebo tradiční cenzura se snaží odstranit některé myšlenky, které lze předem definovat. Ale tato cenzura v Československu se snaží odstranit lidi, kteří byli schopni za daných podmínek vyjadřovat takové myšlenky a postoje.

Mohl byste uvést nějaké příklady toho, co se dnes v Československu cenzuruje?

Prakticky pod pojem cenzury v Československu spadá jakýkoliv pokus vyjádřit cokoli v jiném jazyce, než je připuštěná definice skutečnosti nebo světa tak, jak vypadá. Není to prostě cenzura klasického stylu, kdy se odstraňují určité nepohodlné myšlenky na základě určitých předem stanovených pravidel. Tady se odstraňuje určitý typ vnímání světa a určití potenciální nositelé tohoto způsobu vnímání.

Mohl byste říct, jak důležité jsou emoční vazby, tedy důvěra a přátelství, uvnitř skupin, jako je Charta 77?

To je také velice složité, protože v Chartě, nebo v opozici tohoto typu, se sešli lidé nejrůznějšího ražení a nejrůznějšího původu. Často i předchozí nepřátelé, často lidé, kteří stáli na různých politických pozicích. A samozřejmě se stalo, že se tito lidé spřátelili, ale zároveň, protože to, čím se zabývají a co vyjadřují, je živý materiál, se také ukázalo, že je to stejně široká báze různých názorů a často vášnivých diskuzí na nové základně. Čili do budoucnosti, kdyby se snad tento vývoj měl dál dít tak, jak se dál doposud, lze počítat s tím, že se vytvoří poměrně silná pluralitní struktura odpovídající různým politickým uskupením tak, jak je známe na Západě.